Název

Někde Lída, někde hajlující selka

Popis

Za války se u nás promítala jedna komedie za druhou. Samá Lída, samá Adina. Nevím proč, ale myslela jsem, že tyhle filmy znali i diváci na Slovensku. Jenže tady byla úplně jiná situace, nějaké slečny z Barrandova rozhodně neplnily stránky noviny nebo časopisů. O slovenské propagandě jsem si včera povídala s Bohunkou Koklesovou, která je jednou z kurátorek výstavy o slovenské propagandě v Bratislavě. Slovenský tisk byl plný hlavně zpravodajských fotek, kde je Hlinkova mládež, jak cvičí bojové akce. Fotky, kde muž je obránce rodiny a obránce Slovenského státu a žena je tu, aby rodila děti pro samostatný stát. Autory těchto fotek byli začínající fotografové, kteří před pár měsíci absolvovali školu, které se říkalo slovenský Bauhaus, školu uměleckých řemesel v Bratislavě, kde učili naši slavní fotografové, například Jaromír Funke nebo výtvarník Zdeněk Rossmann. Učitelé museli po vyhlášení slovenského státu odejít, ale jejich žáci zůstali. Fotografovali slavnostní přísahu Hlinkovců, davy hajlujících žen v krojích, jezdili taky do Ruska, kde zobrazovali jejich "jiný" pohled na válku. Vytvářeli fotky, které jsou řemeslně dobře zpracované, ale zachycují něco...taková slovenská Leni Riefenstahl v menší verzi. Zajímavé je, že po válce jim nikdo jejich práci nevyčítal. Prostě "jen" dokumentovali, co se děje.Někteří emigrovali, někteří zůstali. Tahle výstava se nedá popsat v pár slovech, nedá se ani vstřebat za jednu návštěvu. Výstava je otevřená do 26 února v hlavní budově Slovenské národní galerie. Je to první výstava o slovenské propagandě, a jsou na ní fronty, ale rozhodně se vyplatí pár minut počkat a pak procházet tu nečernobílou minulost.

Nastavení